život vzhůru nohama

Opět noční přejezd, tentokrát do Nha Trangu. Zůstávat přes noc nebudem a tak když dorazíme ráno na místo, naše první kroky vedou do agentury a zjišťujeme co by jsme tu mohli vidět. Nakonec kupujeme výlet lodí na nějaké ostrůvky, kde bude i možnost šnorchlování a vrátíme se akorát hodinu před naším odjezdem, tentokrát do Hoi An. Už ráno na lodi, to začíná vypadat, že jsme si zas „dost dobře“ vybrali. Průvodce začíná se slovy, že na palubě je víc Vietnamců a tak bude mluvit Vietnamsky a pak nám zbytku teda taky něco řekne anglicky. Takže to probíhá tak že mluví asi 20min k Vietnamcům a pak 5ti větami shrne celé povídání do Angličtiny :-D

Vysadí nás na prvním ostrůvky, rozdají nám polorozpadlé brýle a zaprasené šnorchly a prý se můžem jít čvachtat támhle a ukazuje směrem, kde už se krdelí dalších 40 Asiatů, všichni v záchranných vestách (většina z nich neumí plavat). Tak si řikám no tak to bude vážně paráda :-D A tak bosa přes šutry si to štráduju o kus dál, respektive co nejdál to jde :-D

Kromě toho, že mi do mých „super“ brýlí nateče asi po každých dvou tempech (šnorchl jsem neměla ani odvahu strčit do pusy), toho k vidění moc není. Pár rybiček se tam někde dole plácá, ale Exmouth v Austrálii nasadil šnorchlovací laťku hodně vysoko a málo co jí asi překoná .-)

Mizíme na další ostrov, kde kromě toho, že musíme při vstupu na ostrov zaplatit 20000d (20kč) už nic zajímavého není :-D a tak se opět plácáme ve vodě, zkoušíme místní skluzavku, která má správný hrbol asi v půlce, takže si ještě pořádně namelete o skluzavku než dopadnete z vody :-D a velkými písmeny má z boku napsáno FREE, což se nám vážně ulevilo :-D Po tom co vidíme malého hádka ve vodě a něco nás sem tam žahne, ale není vidět co, vylejzáme z vody a jedeme se podívat na Fishing Village, což je v podstatě vesnice vystavěná na vodě. Otázka jak mají vyřešenou toaletu mi byla zodpovězena záhy a to ve chvíli kdy jsem byla nucena ji použít a za plentou jsem objevila kulatou díru v prknech :-D No co vám budu povídat, zážitek na celý život, ani jsem radši nepřemýšlela, kolik lidí tu malou díru asi minulo :-D Pak následovala hudební zábava, která obsahovala to, že se náš průvodce převlékl za slečnu a předvedl pár hrůzných kreací, při nichž mu vypadly kokosy z podprsenky :-D

No upřímně jsme byli rádi, že je po všem a my můžeme jet už do přístavu a počkat na náš další noční přesun do Hoi An.

Večer nás ještě čekalo menší tóčo v autobuse, kdy se do autobusu narvalo asi 10 Vietnamců (zbývajích míst v autobuse bylo 5) a řidič se snažil přesvědčit Kanaďana Adama, který měřil asi ke 2m, aby se z dolní části přesunul do horní, kde už ovšem leželi další 4 urostlí chlapi a tak by se tam museli mačkat. Adam ovšem odmítal, za prvé z důvodu, že by se tam nevešel a ani nevyspal, protože to bylo lůžko s nejmenším prostorem, navíc zaplatil jako všichni ostatní a není přece jeho problém, že pan řidič si chtěl přivydělat a tak nabral víc místních, protože oni se dokážou smrsknout. Takže následovalo asi půl hodinové představení, kdy jediné anglické slovo bylo YOU následováno agresivním ukazováním prstu směrem nahoru :-D A protože Adam stále odmítal, gradovalo to řvaním ve Vietnamštině, kdy jsem nevěděla, jestli se mám víc smát jak řidičovi nabíhaj žíly na krku nebo mu mám zakroutit krkem protože mi řval u ucha :/ Adam nakonec vyhrál, zůstává dole, nicméně řidič tam vedle něj nasáčkuje asi 8 ženských (na 4 lůžka) a zbylé 2 budou celých 12h spát v uličce na zemi. Další dvě hodiny jsme strávili asi 300m od místa odkud jsme vyjeli a čekali jsme až nám nějaká dodávka doveze pomeranče (asi další z přivýdělků řidiče). Kupodivu přes to všechno jsme dorazili asi s 15ti minutovým předstihem po 12ti vyčerpávajících hodinách do Hoi An. No co vám budu povídat jel celou noc jako prase :-D