život vzhůru nohama

V pátek místo školy je naplánován Spring Festival… jednotlivé týmy (třídy) se oblečou do stejných barev, pomalují si obličeje a vyrazí soutěžit… počasí nám přeje a ačkoliv mělo být podle předpovědi hnusně, sluníčko svítí, ptáčci zpívají a ty po*rané mouchy sedají na ksicht… dle místního zvyku je nejlepší si nacpat břich jídlem a pak jít soutěžit…a tak postupně chodíme na hot dogy a plníme bříška… po poledni se konečně začíná… naše velkolepá třída opět nezklamala a z 15 ti lidí přichází akorát 5…no nic, aspoň si víc zahrajem, protože všechny soutěže budeme muset každý absolvovat 2x až 3x… začínáme přetahováním lana a ačkoliv je nás jen 5 a na druhé straně je lidí o hodně víc nemají šanci…pokračujem na tvarování zvířátek z modelíny, basket v sedě, běh v dámských šatech, tak z první světové, kop do vymezeného prostoru se soccer míčem a další… nálada je výborná, všichni se hecují a baví…

Vítězný tým získává sáček bonbonů a protože Victoria (učitelka) byla zrovna poblíž a jeden balíček zbyl, tak ani náš 5ti členný tým nepřišel zkrátka :D a tak se příjemně unaveni rozcházíme do svých domovů…

Vytáčím svojí hlasovou schránku, kterou bych si děsně ráda zrušila, ale nevím jak a na 3x poslouchám cože mi to kdo vlastně říká :-D ozvali se mi na životopis a mám přijít…po spoustě vypisování papírů, se dozvídám že musím absolvovat v úterý školení a pak teprve můžu dostat nějakou práci, když něco budou mít… večer ještě mizím na slíbenou párty u Thaiwance Davida…jooo, párty je to opravdu veliká…. :-D jedna Japonka, 2 Thajwanci, 1 Thajwanka a 1 Korejec  a já… dostávám rýžové nudle s masem…a pak zkouším nějakou klobásu…chutná podivně sladce a tak si radši podruhé už nedávám, co kdyby to byl pes…

Po chvíli ještě doráží Brazilec a ten má tu odvahu se dokonce zeptat co že je to za maso…David se chytá a prý no pes… a všichni se začínají pochechtávat…tak nenápadně mrknu na Japonku a ta mi naznačuje že ne, že se nemusím bát….a v další vteřině ho ujišťuje, ne neboj to není pes, to je kočička :-D nakonec se z toho vyklubalo neškodné vepřové…i když u nich člověk asi nikdy neví… nicméně se rozvíjí debata na téma psí maso a tak se dozvídám, že je to víceméně už zvykem jen starých lidí a oni, že pejsky nejedí…Thajwanec mě zase ujišťuje, že cokoliv co se hejbe se u nich jí :-D tak tuhle zemi asi klidně vynechám, co se týče návštěv :-D kolem půlnoci sešlost rozpouštíme…

Celý víkend proležím v posteli – jsem hrozně líná tentokrát něco podniknout a tak se válím a koukám na filmy… v sobotu večer jdu vypomoct do hostelu na recepci – Nick totiž chtěl jít na chrtí zápasy :-D a mě to nevadí…každý dolar dobrý… nic moc se tam neděje, ale já mám aspoň prostor se učit… nakonec jsem ráda, že se Nick za 3hodiny objevuje, protože mám hlavu jak pátrací balón. Jinak podle toho co Nic řikal, jsou chrtí zápasy docela dobré ryto…když psisko doběhne první – výhra je 3000dolarů, když druhý tak 2, když 3 tak 1, když 4 tak 300. a závody jsou každý týden… hmm, asi si nějakého pejska pořídím .-))

V úterý teda místo odpol. Školy jedu na školení…cestování autobusem je tu vskutku zážitek a tak z nafoceným jízdním řádem v mobilu, sleduju každou zastávku abych nepřejela… autobus tu totiž nestaví na každé zastávce a jen tak si projíždí..takže pokud si nezazvoníte máte smůlu a občas zjistit kde je zastávka je taky pěkný oříšek…protože kolikrát zastávku značí jen takový malý patník do výšky půl metru…bez názvu zastávky, jen s číslem..takže pokud nevíte číslo jste takříkajíc v řiti…

Místo nacházím, dokonce vystupuju správně…snaha čekat na zelenou na křižovatce nebyla odměněna a tak na ní prdím… a štráduju si to na školení…vedro jako prase, kdybych měla co potit, potila bych se…pít už takřka není co, vítr a stín aby člověk pohledal… nevím kolik stupňů bylo,ale začínám se trochu bát léta. J dorážím na místo a tam je mi s úsměvem řečeno, že dávali vědět do firmy již před týdnem, že teď budou školení probíhat jen ve čt. Dopoledne…. Tak to mě teda pěkně s***u… a tak jedu zase zpět a vracím se ještě na posledních 45min do školy…dávám vědět smskou Janče ať to Gertrůůůdě vyřídí, aby mě tam vůbec pustila…a tak si to po škole teda kráčím zpátky do agentury, trochu jim vyčinit…na židli sedí malý záprdek – vypadá to, že šéfik… myslím, že jsem se s ním minule bavila a mluvil na mě něco mezi polštinou a slovinštinou… a že prý jestli jsem z Ruska…oči mi málem vypadli, když to na mě vybalil…a tak mu vysvětluju, že to teda v žádném případě…že já z ČECH.. a on…jééé, tak to jsme skoro sousedi…posaď se u nás…a co teda sháníš za práci a co umíš… no a prý, tak až budeš mít po školení, tak za mnou přijď já pro tebe něco najdu…a jestli znáš další lidi co hledaj práci tak je přiveď J tak jsem na to teda zvědavá, jestli něco najde…a v pátek beru Martina sebou ukázat… J