život vzhůru nohama

Původní plán byl se připojit k partě dalších čechů a jet společně na nějaký ostrůvek kde budem 3dny zevlovat, koupat, kempovat, jinak myslím, že v plánu nic jiného nebylo.

Nakonec to 5dnů před odjezdem padá, že nás je málo. A tak si s Jáňou řikáme, že když už jsme si vzali to volno, tak by jsme mohli aspoň půjčit auto a podniknout nějaké jednodenní výlety. Což se ukazuje jako problém, protože přes svátky auto prostě na jeden den půjčit nejde. A že leda na 3 dny za 300 babek… což podotýkám je pekelně drahý, protože v normální den se dá auto půjčit za 60-70dolarů, záleží na typu auta… a tak to vypadá, že pojedem akorát do…

Janča se zmiňuje v práci a jejich šéf má kamaráda co má autopůjčovnu, a že prý teda uvidí za kolik by nám půjčil auto… druhý den mi Jana nadšeně volá, že máme auto za 50dolarů na den a nepočítají se nám najetý kilometry. Obě nadšené jak malá děcka na Ježíška plánujem co teda dál…auto máme, tak kam teda pojedem…shodujem se, že nemá cenu se každý večer vracet a tím pádem můžem jet někam dál… naše vysněné místo je sever Monkey Mia…

Tím pádem tedy pokračujem v plánování…potřebujem stan, jenže kde koupit stan a ještě levně, vzhledem k tomu, že Joe si kupoval před odjezdem (cesta na kole Perth – Sydney) stan a byl to ten nejlevnější a kvalitou nejhorší za 250dolarů… což odmítám… nicméně vím, kde prodávají aspoň levné karimatky a tak vyrážím pro ně…a co nevidím, o poličku výš na mě zírá jeden JEDINÝ POSLEDNÍ STAN :-D srdce mi bije jako o závod, čapnu stan a jednu karimatku a jdu se zeptat kolik za to.. a slečna u pokladny mi povídá…tak to máme stan za 50 bucks a karimatka za 6 :-D mám z toho málem infarkt a tak běžím pro další dvě karimatky pro Jirku a Janu…podotýkám, že záležitost co do zjištění ceny byla asi 3minutová a po mém návratu už místo 5ti karimatek jsou tam jen 3…akorát pro nás….z prd….klika JJ

Cestu na sever nám hatí akorát jediný plán a to, že je sever pod 7m vodou :-D a tak z minuty na minutu musíme změnit plán…když to nejde na sever tak to musí jít na jih J a tak překopáváme plán, hledáme co se dá vidět…atd..

Auto by nám mělo být přistaveno dnes večer a tak ani nejedu s věcma k Janě a Jirkovi, vyrážíme kolem 3tí jen tak nalehko, na dřívější Štědrovečerní večeři a pozdější oběd…bramborový salátek připraven a řízky máme za chvilinku usmažené J ačkoliv majonéza tu chutná úplně jinak salát je dobrý…nicméně zvláštního pocitu se nelze zbavit..obvzláště při pohledu ven a na teploměr který ukazuje 37 J

Večer tedy dobaluju věci a čekám až Janča skončí v práci a vyzvednou mě autem…konečně přichází ta vytoužená sms, že pro mě jedou…šmíruju skrz žaluzie ulici…vidím projíždět auto bez střechy a když míjí náš vchod troubí…. Protírám si oči, to se mi jen zdálo, tohle nemůže být ono…vidím běžící Janču, huba od ucha k uchu… a aniž by pozdravila už chrlí…ty voe Bláňo, víš co máme za auto? MINICOOPERA :-DDD no to snad není možný, říkám si…a tak hážem věci do auta..kufříček miniaturní, zabalit sebou bude asi vtipný na tři dny,ale je to MINICOOPER, moje vysněné autíčko…

Naskukuju do auta a míříme se projet směr beach… vřískáme jak malé… tohle vypadá už teď na povedený trip…

Držte palce ať se nám vše vyvede…tuhle cestu jsme si tak nějak nadělili pod stromeček J