život vzhůru nohama

Tak včera jsem dala do kavárny první životopis a dnes mám práci…šťastlivec, řekli by jste si určitě…jo taky jsem si to myslela…ještě dnes ráno…

Ale vypadá to, že začínám poznávat i tu horší část žití v Austrálii… člověk si tak nějak říká, co za těžkou práci by mohlo být v kavárně…ona je to vlastně na půl kavárna  a na půl restaurace… Dnes na 9 jsem přišla, oblečena v černé (už teď si dovedu představit jak to bude pekelné až bude venku krásných 45C a já je budu trávit v dlouhých černých kalhotách a uzavřených botách… nevím jestli to chodí ve všech restauracích stejně, ale v téhle je to extra kruté… a věta – STRHNOUT Z NĚKOHO KŮŽI nabývá nových a nečekaných rozměrů…

Začínám mytím stolů, to je ok řikám si, v pohodě… pokračuje to mytím podlahy s neskutečně těžkým mopem, kde ho kurva vzali vážně nevím, ale budu z toho snad mít i buchty na břiše :-D pokračujem mytím zrcadel – ok.. nandavání a vyndavání nádobí z/do myčky, odnášení talířů dopředu k baru…odnášení jídel a pití na stoly, vyndavání pití do lednice – ale přinést si to musím sama a to taky není extra lehká záležitost…konečně začínám zužitkovávat ty hodiny boulderingu…

dopoledne ok… nikdo totiž nechtěl kafe, což se odpoledne ukazuje jako docela problém, protože tady je kafe naplněné přes okraj… takže za cestu s jedním kafem, jsem se musela 3x vrátit, protože se mi podařilo pokaždé trochu vylít na talířek a stejně tam toho bylo pořád vrchovatě…nevím proč, ale trochu mi to připomíná „hrnečku vař“ mírně na prášky, se mi konečně daří kafe donést na místo… vše probíhá v takzvaném poloběhu… a když už by se našla minuta na to si trochu oddychnout, tak dostanu pro jistotu přetření podlahy ještě jednou…to abych se vážně nezastavila… načež majitel mi s úsměvem sděluje, uvidíme jestli ti to půjde teď odpoledne ještě o něco rychleji… předpokládám, že si mám do prdele strčit rachejtle a lítat po hospodě, protože jinak už nevím jak rychleji…možná zakoupím pár zánovních bruslí…

nicméně jsem přijata…následuje dohadování kolik hodin…ono totiž tady věta – „řekni si kolik hodin chceš dělat a kdy“ tady tak úplně neznamená to na co jsem zvyklá… a tak to probíhá asi takhle… chtěla jsem 3x týdně do začátku, že seženu ještě nějaký cleaning, porovnám co je lepší a jednu práci pustím…tak prý ne, na to mě nepotřebuje…buď začnu rovnou dělat 20h týdně, které mi dovolují visa nebo můžu jít… takže fajn…přistupuju, ono mi v podstatě ani nic jiného nezbývá… tak řikám oka, dej mi to na všechny všední dny… zádrhel číslo dva…na večer tě nedám…chci tě na víkendy…sakra…takže přes týden ve škole av práci…2dny z všedních dnů bez práce, ale celé ve škole a víkendy v práci…vypadá to, že mým výletům po okolí je konec L teď už budu svůj bídný a nudný život v Austrálii trávit jen ve škole a v práci…

Že bych se nakonec ještě ráda, za rok vrátila? J a slova na rozloučenou z práce? Zvykej si, tady nejsi v Čechách, ale v Austrálii…

P.s. zakládám konto – POMOZTE BLÁNĚ, peníze můžete posílat s okamžitou platností…