Den první – přílet do Perthu
V Dubai ačkoliv půlnoc, to žije. Obchody otevřené a tak s Martinem procházíme celé letiště, jsme rádi že stojíme a víme, že moc dlouho už zase nebudem :-D Čekání uteče rychle a tak se zase ocitáme v letadle, tentokrát už směr Perth. Dle místního času je něco kolem 3h ráno, dle pražského 1h ráno. Jakmile dosedám na sedadlo, nemilosrdně to zatahuji a nějaké vzlétání letadla do výšky 12ti kilometrů mi je silně ukradené J
Ostré světlo do očí, člověk si připadá jak u výslechu, kdyby neseděl v letadle….to jen milá a usmívající stevardka mě budí na snídani…baba jaga řikám si, kdo to kdy viděl budit někoho na snídani v půl 5 ráno…magoři…brblám si, když se sunu k záchodkům, vyčistit si zuby kartáčkem, který mi byl vražen do ruky – se slovy „jór tůůtbraš“
Opět zalamuji, koutkem oka, akorát stíhám zaregistrovat, že postarší paní sedící před námi (zhruba ve věku naší babičky) sjíždí od nástupu do letadla všechny pohádky, které dávají…jóó taky bych koukala, ale sílu na to nemám…. Znova usínám… probouzím se pouze v okamžicích, kdy je s mojí hlavou v lepším případě kolenem nakládáno jak na fotbalovém zápase, to proto, že už nevím jak si lehnout a tak visím bezvládně přes opěrku do uličky… ale jsem tak unavená, že mě to prostě nechává chladnou J
Půl 9 ráno… óóběěd….tak ale teď už se vážně všichni zbláznili….celé letadlo pochopitelně spí, nad hlavou nám svítí hvězdy na stropě letadla, jen letušky asi kurník nemají co dělat…
Po obědě mi vše dochází… + 4hodiny z Dubaje…náhle vše dává smysl… což ale znamená, že jsme spali do půl 1 odpol a za pár hodin jsme v Perthu.
Vystupujem, procházíme kontrolou jednou, druhou, třetí se psem co hledá drogy nebo možná písek na botách J a jsme venku. Kufry šťastně dorazily a Noel už čeká hodinu a půl u stánku (letadlo mělo zpoždění…ale v těch 19ti hodinách se to ztratí jako nic, takže je to pro nás s Martinem novinka).
Ubytujem se v hostelu, vybalíme pár věcí, lapnem mapu a noťas a mizíme se porozhlídnout po okolí (tma jak v prdeli (19h,) zima jak na Mařeňáku a já děkuju za prozřetelnost, že jsem si zabalila zimní bundu a spacák do mínus 25 J V celé AU by jste topení jen těžko hledali.
Snažíme se najít školu, což se nám nedaří, ačkoliv jsme ve správné ulici a něco k jídlu, což se nám daří v místním Mekáči… Prvotní zajímavostí je, že wifi hledáme jen těžko, jediné místo byl mekáč a to jen na mobilu. Hospody jsou v 21h místního času poloprázdné či zavřené a lidi vevnitř oblečení vesměs v kvádrech…buď jsme narazili na hospody sakra drahé a nebo máme zatracený problém :D
Kupuju changery, pro jistotu rovnou dva, ale po návratu na pokoj stejně zjišťuju, že současně můžu mít v zásuvce jen jeden, protože ted druhý se prostě vedle nevleze…
Takže buď nabíjím mobil nebo PC. Snažíme se spojit s Kučerami, tak uvidíme co z toho vznikne. A kromě zítřejší procházky po městě, snad najdem školu a zajdem se představit…
Tak dobrou noc, u vás je 18h a tady půlnoc…vypadá to, že večerníček, už dneska neuvidím.
Zííív…
