život vzhůru nohama

Den druhý – první slunečný den a deštivý večer

Po 12ti hodinovém spánku se probouzím a nutím se vstát, vzhledem k tomu, že je poledne.

V jednu chvíli jsem zaregistrovala, že někdo klepe a nakukuje do pokoje, jenže jsem byla ještě v polospánku a přinutit oči zaostřit nebo aspoň hlasivky promluvit nefunguje… řikám si, že to byl Martin (aspoň tak jsme se domluvili večer předem, než jsme šli spát. Kdo se probudí první zaťuká na toho druhého) Tak na sebe hážu oblečení a ťukám Marťasovi na pokoj… ticho… beru za dveře… zamčeno… hmm, asi šel teda ven, bůh ví jak dlouho jsem spala a proč by čekal… volám… hmm, číslo mám špatně opsané ksakru… píšu taťkovi Jirky, ať mi pošle číslo na Martina, že ho nemůžu najít… v ještě rozespalém stavu mi to přijde jako dobrý nápad. Jenže taťka to pochopí tak, že jsme se někdy ztratili a nemůžem se najít či že se Martin nevrátil v noci vůbec domů :-D a tak ho chudáka shání  půl ČR a on zatím spí celou dobu na pokoji.

Po té, co se teda konečně scházíme se shodujem na tom, že ráno někdo ťukal na oba, ale nevíme kdo J Martin ani Já jsme to nebyli…

Vyrážíme do města na průzkum, bereme to ke Swan River (spousta malých medůz) podle Martina nežahavých, ale riskovat to nebudu J ke Zvonici – kde si může každý zatáhnout za provaz a zazvonit, takže už z dálky to zní, jak když vypustíte mateřskou školku a ty tahaj za vše co najdou…nekoordinované zvonění se rozléhá široko daleko…

Šplháme ke Kings Park a parkem se vracíme na Hay Street kde by jsme měli mít školu. Nacházíme, takže v pondělí snad přijdem včas, ale je to dál než jsem čekala. Budem muset vymyslet nějak autobus.dopravu, protože pěšky se nám to asi moc chtít nebude chtít chodit dlouho. Snažíme se najít nějaké nákupní centrum s jídlem což se nám nedaří, takže snad zítra.

Jsem unavená, půl 7 večer a jsem zralá na postel. Ještě stále jsem nenajela na australský čas.

Internet je stále problém L z toho jsem docela rozladení, čekali jsme wifi ve městě, budem to muset nějak vymyslet. 20 min na hotelu stojí 2 dolary, 60 min. 3dolary… to by jsme byli za chvíli švorc…