život vzhůru nohama

Tak jsme se minulou neděli vypravili, opět v naší pětici plus Tony do Adventure Worldu. Budík zvoní zatraceně brzo a první co kontroluju je jestli i dnes je na obloze modro…a kupodivu, poprvé po 4 měsících není… scheize… řikám si… zataženo a ještě k tomu fouká… rychle zapínám pc abych zkontrolovala počasí… hlásí 28-30C, ale ted teploměr ukazuje jen 18. No tak to je paráda, říkám si. Jedinej víkend, kdy se rozhodnem, že pojedem do aqua a luna parku a ono bude hnusně L to tam asi zmrznem… a tak kromě plavek a opalovacího krému do batůžku balím ještě bundu. A je fakt, že 18 je 18 a tak pár kroků od baráku už bundu z batůžku zase vybaluju a hážu jí na sebe… Původně jsme měli jet busem, vlakem, busem…ale Jana v půli mé cesty volá, že Tony nejede a tak Hillka s Jarim budou brát auto a vyzvednou nás u Jany s Jirkou a tak měním směr a mířím k nim.

S ještě polo zalepenýma očima se doplazím k nim. Je asi 8. Jana mi otvírá dveře a hlásí, že přijedou v půl 10. „Až v půl 10? Víš jak dlouho jsem ještě mohla spát?“ kňourám… „můžeš spát tady“ J směje se… a tak nastavujem budíka…a zalejzáme do pokoje, kde už leží napůl oblečenej Jiřík…

Jenže jako správné baby, místo spánku krafáme a tak se Jirka za půl hodiny zvedá s polštářem v ruce a odchází do obýváku :D

No a po dalších 5ti minutách konečně vytuhneme i my… CRrrrrr…. Řve budík, mám pocit, že to bylo 5min… Zvedáme se ještě víc rozlámané než předtím a odcházíme udělat si kafe do kuchyně…

a už volá Hillka, že stojí před barákem. Berem batůžky  a mizíme k autu… Konečně je modrá obloha a na bundy už taky není třeba.

Park je otevřen od 10 a ačkoliv jsme tam pár minut po 10, fronta už je slušná a tak půl hoďku postojíme a jsme vevnitř taky. Rychle převléct, zčeknout mapu a rozhodnout se kam nejdřív.

A tak si řikáme, že asi nejdřív atrakce bez vody a hlavně před jídlem, aby nám nebylo špatně ještě víc J

A vzhledem k tomu, že vstupné zaplaceno a vevnitř již vše zdarma, lezu i na věci na které by mě nikdo nedostal J

a tak centrifuga je jen začátkem,

lavice mi míchá žaludkem takovým stylem, že v půlce křičím pusťte mě ven a myslím, to na půl vážně a na půl ze srandy… na konci jízdy, už to myslím, jen vážně :/

Poslední z děsivých atrakcí je lavice, která vás vystřelí nahoru a v tom nejvyšším bodě zažíváte pár vteřin bez tíže J ačkoliv to vypadalo ze zdola docela děsivě, tak je to v pohodě a navíc mám i výhled na celý park.

Pak už si užíváme jen skluzavek s Jirkou, protože z nějakého zvláštního důvodu s námi ostatní nechtějí jít. Nicméně vítr sílí a tak kolem 4té jsme vymrzlí a odjíždíme domů příjemně unaveni.